Gestalt psychoterapie

Gestalt psychoterapie, jeden z předních směrů současné dynamické psychoterapie, je přístupem, který vychází z holistického pohledu na člověka a na jeho vztah k prostředí. Svými kořeny vyrůstá z psychoanalýzy první poloviny 20. století a teoretická východiska nachází v teorii pole, fenomenologii a dialogickém existencialismu.

Holismus vidí člověka v jednotě s prostředím, ve kterém žije. Člověk je součástí tohoto prostředí (pole) a v interakci s ním realizuje své potřeby. To znamená, že člověk vstupuje se svým prostředím do vztahu, ve kterém se on a prostředí vzájemně ovlivňují a mění, přičemž cílem této interakce je udržování rovnováhy a růst.

Své prostředí, svůj svět a sebe v něm si člověk uvědomuje, prožívá a své zkušenosti dává smysluplné významy (vytváří si vlastní fenomenologii). Způsob, jakým člověk svět prožívá a jak mu rozumí, pak podmiňuje to, jak úspěšný bude v procesu realizace svých potřeb - zda tento proces povede k udržení rovnováhy a růstu, nebo zda bude znamenat zastavení růstu a rozvoj psychických poruch.

Terapeutický vztah, chápaný jako dialogické setkání terapeuta a klienta, je potom prostředkem k odstranění narušení růstu a k obnovení organismického vztahu člověka s prostředím.

Terapie:

V dialogu s pacientem (klientem) společně mapujeme jeho současné prožívání a fungování.

Všímáme si, jakým způsobem uspokojuje své potřeby a jakou kvalitu má jeho kontakt s prostředím (lidmi).

Pacient si postupně uvědomuje, jak anachronické vzorce prožívání a fungování, které se v minulosti naučil, narušují uspokojování jeho potřeb a kontakt s prostředím v přítomnosti.

Toto uvědomění mu dává svobodu volby mezi zažitou fixovanou zkušeností a novým způsobem bytí v přítomnosti.